Kuciak: nenaplněná spravedlnost

Když výstřely ve Velké Mače zabily 21. února 2018 mladého slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenku Martinu Kušnírovou, otřásla vražda celou zemí a tisíce lidí vyrazily na náměstí a do ulic. Poroučela se zdánlivě neotřesitelná vláda v čele s Robertem Ficem a objevila se naděje na změnu. Nyní, po vynesení − dosud nepravomocného − osvobozujícího rozsudku nad Marianem Kočnerem, který měl nejsilnější důvod zbavit se nepohodlného novináře, se tato naděje, že spravedlnosti bude učiněno zadost, hodně otřásla. Z vnějšího pohledu se zdá osvobození Mariana Kočnera a jeho pomocnice Aleny Zsuzsové nepochopitelné, protože ti, kteří před soudem o jejich napojení na přímé vykonavatele vraždy vypovídali, odsouzeni byli. O vině či nevině však rozhodoval tříčlenný senát, který se ztotožnil s tezí o organizované vraždě, ale v případě Kočnera a Zsuzsové označil důkazy za nedostatečné. Neboli soud potvrdil, že někdo zorganizoval a zaplatil odpudivý nájemný zločin, ale neurčil hlavního viníka. Pro veřejnost, a to nejen na Slovensku, je výrok Specializovaného trestního soudu tím nejhorším výsledkem, i když ho může ještě napravit odvolací řízení před Nejvyšším soudem. Zaprvé, poškozuje rodiny Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, kterým mohlo přinést částečnou útěchu a zadostiučinění jedině označení a odsouzení organizátora vraždy. Jejím motivem přitom byla jen msta za nepohodlné, kritické články o pokoutních praktikách jednoho z nejbohatších lidí Slovenska. Zadruhé je tu pachuť z nenaplněné spravedlnosti. Otřes po vraždě stačil svrhnout premiéra, odhalit míru korupce na nejvyšších místech včetně například napojení Mariana Kočnera na dnes už bývalého generálního prokurátora Dobroslava Trnku. Jejich konverzace na zveřejněných nahrávkách Čechům připomíná klábosení o zákulisních manipulacích „Mazánka“ a „Kolibříka“, jak se svého času důvěrně oslovovali „politický podnikatel“ Roman Janoušek a pražský primátor Pavel Bém. Oba případy jsou sice samozřejmě zásadně odlišné, ale spojuje je nabubřelost a sebejistota figur podobného korupčního vkusu. Cyničtější právníci s oblibou říkají, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. To je zúžený, formalistní pohled na justici, protože zákony a tresty si lidé stanovují, aby v chování mezi sebou vynutili minimum morálky. Někdo by se spokojil s tím, že Marian Kočner si tak jako tak odsedí takřka 20 let za falšování směnek a že dalších 20 roků za objednání vraždy novináře mnoho nezmění, případně že Roman Janoušek byl odsouzen za porušení zákona za volantem. To by byl však omyl. Pokud se slovenské justici nepodaří označit a odsoudit toho, kdo si objednal vraždu jen proto, aby se pomstil za kritické články, zbude jedna opravdu mizerná varianta. Lidé znovu vyjdou do ulic, ale tentokrát proto, aby pořádek zjednal někdo se silnou rukou. Adam Černý