Reportéři bez hranic (RSF) dnes vydali Světový index svobody tisku pro rok 2026. Česká republika je v žebříčku na 11. místě, přičemž si o jedno místo oproti loňskému roku pohoršila – jedním z důvodů je oslabování garance nezávislosti veřejnoprávních médií. První příčku obsadilo Norsko, Slovensko je na 37. místě. Podle RSF prochází svoboda médií v řadě evropských zemí znepokojivým obdobím. Podle nejnovějšího Světového indexu svobody dochází v regionu k plošnému zhoršování podmínek pro novináře, a to především v důsledku oslabování právních záruk. Balkán i postsovětský prostor pod tlakem Západní Balkán vykazuje převážně negativní trend. Výjimkou je Kosovo, které si polepšilo o 15 míst, přesto však zůstává mezi nejslabšími evropskými zeměmi. Naopak Albánie, Bosna a Hercegovina a Srbsko, které usilují o vstup do Evropské unie, čelí kritice za nepřátelský přístup k médiím a náchylnost k propagandě. Ve východní Evropě si relativně stabilní pozici udržuje pouze Moldavsko, které jako jediné spadá do kategorie „uspokojivá“ svoboda tisku. Celkově ale region zaznamenal pokles ve všech sledovaných ukazatelích, nejvýrazněji v oblasti práva. Zákony jako nástroj moci Podle RSF se region stále více proměňuje v prostředí, kde jsou zákony využívány k upevnění moci na úkor svobody informací. Typickým příkladem je Gruzie, která se po roce politické krize a zásahů proti protestům propadla o 21 příček. Podobný vývoj sledujeme i v Arménii, kde nárůst žalob za pomluvu a restriktivní legislativní návrhy odrazují média od kritické práce. V Kazachstánu a Kyrgyzstánu dochází k postupnému omezování právních záruk pro novináře a k posilování tlaku na média, včetně online prostoru. Na samém konci žebříčku zůstávají autoritářské režimy jako Bělorusko, Ázerbájdžán, Rusko a Turkmenistán. Právě Rusko je označováno za druhou největší „věznici“ novinářů na světě a zároveň největší pro zahraniční reportéry. Tamní režim systematicky využívá protiteroristické a proti-extremistické zákony ke kriminalizaci novinářské práce. Ukrajina jako výjimka V kontrastu s tímto trendem působí Ukrajina, která si navzdory pokračující ruské agresi polepšila o sedm míst. Zlepšení je připisováno zejména silnému a dynamickému mediálnímu sektoru a investigativní práci novinářů, kteří přispívají k větší transparentnosti politického života.   Problémy i uvnitř Evropské unie Znepokojivý vývoj se však netýká pouze postsovětského prostoru. I v rámci Evropské unie dochází k porušování Evropského aktu o svobodě médií (EMFA), který vstoupil v platnost v srpnu 2025. Například v Německu neodpovídají zákony o národní bezpečnosti požadavkům na ochranu novinářských zdrojů. V řadě dalších zemí — včetně Francie, Itálie, Slovenska či Česka — jsou oslabovány garance nezávislosti veřejnoprávních médií, a to jak skrze stávající regulační rámce, tak nové legislativní návrhy. Estonsko, které patřilo mezi lídry v oblasti svobody médií, navíc ztratilo svou pozici ve prospěch Nizozemska. Maďarsko, Kypr a Řecko na chvostu EU Nejvážnější situace v rámci EU panuje podle RSF v Maďarsku, kde vláda Viktora Orbána odmítla implementovat evropskou legislativu a vytvořila institucionální nástroje pro tlak na novináře. Spolu s Kyprem a Řeckem patří Maďarsko mezi nejhůře hodnocené členské státy. Situace v Maďarsku se ovšem může změnit k lepšímu po tamních parlamentních volbách a odchodu Orbána z politického života.    

Syndikát novinářů ČR jednal v Praze s vedením Evropské novinářské organizace (European Federation of Journalists - EFJ) o hrozící ztrátě nezávislosti médií veřejné služby v České republice.   Po setkání se ředitelka EFJ Renate Schroeder přesunula do studia pořadu Newsroom ČT, kde odpověděla na otázky týkající se problematiky koncesionářských poplatků nejen v ČR, ale i v zahraničí.  

Syndikát novinářů ČR odmítá, aby soudy nižších stupňů v rozporu se zákony a rozhodnutími Nejvyššího a Ústavního soudu nerespektovaly zaručenou ochranu redakčního tajemství a zdrojů. Na konkrétní případ upozornil redaktor Českého rozhlasu Jan Cibulka.   Existují výjimečné případy, kdy po detailním zdůvodnění připadá podobný zásah v úvahu. „V žádném případě však možnosti nelze nadužívat, protože ji lze považovat za útok na jeden z pilířů demokracie a ústavně zaručených práv. Je věcí soudů vyšší instance, aby v rámci své sjednocující role přístup soudní soustavy garantovaly,“ vysvětluje Miloš Šenkýř, místopředseda Syndikátu novinářů ČR pro legislativu.   Obvodní soud pro Prahu 2 navíc postup popisovaný Janem Cibulkou zvolil v případu s politickým podtextem, a to v době, kdy jsou novináři a novinářky pod tlakem ze strany části politické scény. Ta podrobuje svět médií nátlaku a bagatelizuje jeho společenskou roli, často v možných obavách o rizika, která jí svět nezávislých médiích přináší.   Na případu přitom lze naopak ilustrovat jednu z výhod duálního mediálního systému v České republice. V tomto případě zaměstnanec veřejnoprávního média poukazuje na výpady soudní moci vůči médiím soukromým. „Svědčí to o faktu, že česká mediální scéna je i přes své odlišnosti jednotná v přístupu ke svobodě slova,“ říká předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Ivana Šuláková s tím, že to je správná cesta k uhájení práv médií, novinářů a s nimi souvisejících práv občanů naší země. Stejně jako soukromá média vnímají a přibližují kontext útoků na média veřejnoprávní, protože vědí, že v případě pádu jedné skupiny bude ohrožena ta druhá, veřejnoprávní média sledují tlaky, do kterých se dostávají ta soukromá a jsou připravena na ně upozorňovat.   Syndikát novinářů ČR je připraven v případě potřeby podpořit například právním servisem kolegy, kteří se stali terčem libovůle a přezíravosti veřejné moci. I proto je jedním z podporovatelů projektu Bezpečná žurnalistika, který je zaměřen na pomoc novinářům v podobné situaci.   Na konkrétní případ upozornil redaktor Českého rozhlasu Jan Cibulka: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sledovani-novinari-ochrana-zdroje-babis-kydalka-soudy_2604260600_cib  

Aktuální situaci českých médií veřejné služby řešili ve středu 22. dubna účastníci panelové diskuze, kterou ve spolupráci s Filmovým a televizním svazem FITES zorganizoval Syndikát novinářů ČR. Symbolicky se tak stalo v den, kdy odbory České televize a Českého rozhlasu vstoupily do časově neomezené stávkové pohotovosti na protest proti aktuální podobě nového zákona předkládaného vládní koalicí.   Mediální analytik Filip Rožánek představil modely financování médií veřejné služby v Evropě s jejich pozitivy i negativy a odpovídal na otázky k jejich případné přenositelnosti do českého mediálního, legislativního i společenského prostředí. Potvrdil, že pozitiva stávajícího způsobu financování České televize a Českého rozhlasu zatím nebyla překonána, skýtají oběma médiím maximální možnou míru ekonomické i tvůrčí svobody, což by v případě financování ze státního rozpočtu nemuselo platit. „Mějme na paměti obecné pravidlo – kdo platí, ten rozhoduje. Tam, kde je politická kultura nižší a kde skutečná motivace politiků zůstává skryta za tím, co říkají veřejně, ale reálně si s daným médiem jen chtějí vyřídit účty, může financování ze státního rozpočtu velmi snadno vést k autocenzuře těchto médií nebo k jejich oslabení do té míry, že nebudou moct plnit veřejnou službu tak, jak se od nich očekává,“ varuje Rožánek.   Tento fakt potvrdil i Pavol Szalai, vedoucí pražské kanceláře Reportérů bez hranic (RSF). Právě tato organizace ve své studii z loňského roku doporučuje český model financování jiným zemím jako úspěšný a hodný nápodoby. „Dnes, kdy v celé Evropě čelíme oligarchizaci médií, propagandě, dezinformacím a digitálním algoritmům, je role médií veřejné služby nezastupitelná,“ uvedl Szalai. Současně připomněl roli těchto médií ve výjimečných situacích, jako jsou například válečné konflikty, živelní pohromy či jiné mimořádné události.   Na potřebu nezávislé České televize upozornili také další panelisté – filmový producent Marek Novák a režisér a scénárista Roman Vávra. Zdůraznili především její široký tvůrčí záběr v oblasti audiovize a nekomerční základ. „Jejich podstatou je služba veřejnosti. Ve srovnání se soukromými médii má Česká televize v oblasti audiovize přidanou hodnotu – nejde u ní primárně o komerci, ale o obsah, který otevírá a pojmenovává důležité společenské jevy, například sociálně relevantní témata,“ doplnil Novák.   Předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Ivana Šuláková v této souvislosti připomněla nezastupitelnou roli Českého rozhlasu a České televize také v oblasti zpravodajské a publicistické, a to v souvislosti s faktem, že na regionální studia nový návrh zákona nepamatuje vůbec. „ČRo a ČT jsou často jedinými prostředníky, kteří se zajímají o život i v těch nejodlehlejších částech naší země. Copak tamní obyvatelé nemají také právo na informace a na prosazování své občanské vůle? Kdo bude řešit jejich problémy, když se o nich zbytek společnosti ani politici, kteří mají rozhodovací pravomoci, vůbec nedozvědí,“ klade Šuláková důležité otázky.   Účastníci panelové diskuse se shodli v tom, že skutečně relevantní mediální zákon nemůže vznikat bez nezbytné konzultace s odbornou veřejností, tak jak je tomu v případě aktuálního vládního návrhu. Shodli se, že budou společně usilovat o zapojení odborné veřejnosti, která může nastavit reálný rámec skutečně smysluplného a zodpovědně zpracovaného zákona naplňujícího všestranné potřeby médií veřejné služby a občanů této země.   Cíl je přitom jasný – tvůrčí a ekonomická svoboda s předvídatelným financováním, coby základní stavební kameny. Současně ale panelisté zdůraznili nezbytnost zapojení laické veřejnosti jako sílu, která může ve finále ovlivnit rozhodování zákonodárců. I těm, kteří nemají blízko ke světu médií, je třeba důsledně a trpělivě vysvětlovat nejen velkou šíři, pestrost i dostupnost služeb, které média veřejné služby nabízejí, ale také jejich nezastupitelnou roli při zachovávání našich národních kulturních hodnot.  

Nový vládní návrh zákona, který by měl přepracovat model financování českých veřejnoprávních médií, riskuje finanční oslabení vysílacích společností, narušení záruk jejich finanční nezávislosti a porušení Evropského zákona o svobodě médií (EMFA), varují dnes níže podepsaní partneři Iniciativy pro rychlou reakci na svobodu médií (MFRR), Evropská federace novinářů (EFJ) a další organizace zabývající se svobodou médií, novináři a svobodou projevu. K prohlášení se připojil také Syndikát novinářů ČR.   Více zde:   EFJ (European Federation of Journalists): https://europeanjournalists.org/blog/2026/04/22/czech-republic-public-media-funding-bill-raises-concerns-over-compatibility-with-emfa/   IPI (International Press Institute): https://ipi.media/czech-republic-public-media-funding-bill/   Seznam signatářů memoranda: International Press Institute (IPI) European Federation of Journalists (EFJ) Osservatorio Balcani Caucaso Transeuropa (OBCT) European Centre for Press and Media Freedom (ECPMF) Free Press Unlimited (FPU) ARTICLE 19 Index on Censorship South East Europe Media Organisation (SEEMO) Association of European Journalists (AEJ) PEN International Public Media Alliance (PMA) European Broadcasting Union (EBU) Reporters Without Borders (RSF) Syndikát novinářů České republiky