Syndikát novinářů ČR protestuje proti zastavení financování Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) a vyjadřuje podporu kolegům žurnalistům jak z Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, Radia Free Asia i Hlasu Ameriky. Dobře si pamatujeme, co znamená omezení svobody médií a jak je v takovém případě důležité mít mezinárodně respektované instituce, které ji svým fungováním podporují.   Nic na tom nemění fakt, že roli platformy pro výměnu informací zčásti převzal internet. I ten v mnoha zemích podléhá restrikcím, nebo je nedostupný. Oznámení o omezení, případně přímo zastavení financování stanic, podle nás může i v dnešní době zasáhnout demokratizační snahy v mnoha státech.   Syndikát novinářů ČR považuje za důležité připomenout, že s tradicí respektovaných institucí, tím spíše médií, se pojí i morální odpovědnost jejich zřizovatelů či podporovatelů. A vyjadřuje lítost nad tím, že příslušným příkazům nepředcházela diskuse, na jejímž základě by bylo možné najít i konsenzus v tom, jak by měly nadále fungovat, jak je rozvinout - a co by mohlo být zdrojem financování. Na první pohled razantní krok, jehož jsme svědky, může mít nechtěné negativní dopady i za mnoho let   Připojujeme se tímto k výzvě směřované na českou politickou reprezentaci, aby iniciovala jednání na evropské úrovni o dalším financování fungování Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda. Máme za to, že země Evropské unie nemohou rezignovat na podporu demokracie a svobodného šíření informací do nesvobodných zemí, i když tak činí velmoc, která se doposud se k této tradici hrdě hlásila. Svoboda slova je naší základní hodnotou a je naší morální povinností usilovat o ni i tam, kde je systematicky likvidována.  

Americký prezident Donald Trump likviduje klíčovou platformu demokracie. Rozhodl o tom v pátek 14. 3. 2025 v rámci redukce Agentury Spojených států pro globální média (USAGM).   Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda vzniklo v roce 1949 v USA jako mise k prosazování demokratických hodnot a lidských práv, od roku 1995 sídlí v Praze a doposud vysílala do 23 zemí v 27 jazycích. Pro obyvatele mnohých nesvobodných zemí je to jediný zdroj necenzurovaných informací.   Syndikát novinářů ČR považuje umlčení Rádia svobodná Evropa za popření zásad svobody, ve které doposud Amerika věřila a které také proklamovala.

Tomáš Halík obdržel Cenu Karla Čapka pro rok 2025 za filosofické dílo zabývající se humanismem a za dílo publicistické založené na společenské potřebě dialogu.   Cenu na slavnostním večeru v rezidenci primátora hl. m. Prahy předal Ondřej Vaculík, předseda Českého centra Mezinárodního PEN Klubu.   Autor foto: Pavel Farkas, klub vědeckých novinářů. Copyright: SNČR.

První únorový pátek patřil kongresový sál letiště Václava Havla v pražské Ruzyni Letecké amatérské asociaci České republiky (LAA). Konalo se zde tradiční slavnostní udílení cen osobnostem a sportovcům. Klub leteckých novinářů ČR (KLN) v roli spolupořadatele udělil čestné diplomy třem osobnostem čs. letectví.   Ocenění za popularizaci letectví a za vzdělávání pilotů získal od KLN publicista Michal Orlita, který působí v několika leteckých podcastech a pořadech a pravidelně publikuje v odborných i populárních médiích.   Ocenění „Za úspěšnou celoživotní práci pro čs. letectví“ získal od KLN Jan Šimůnek, úspěšný pokračovatel tradice známého leteckého konstruktéra.   Diplom „Za celoživotní činnost ve prospěch čs. sportovního letectví“ převzal dnes 94letý Karel Jareš, letec, instruktor a aktivní člen Klubu leteckých novinářů.   Diplomy oceněným pilotům předali místopředseda Syndikátu novinářů ČR Miloš Šenkýř, Michaela Bandi z parlamentního Podvýboru pro letectví a kosmické programy a předseda Klubu leteckých novinářů ČR František Kučera.   Foto č. 14 (zleva: Miloš Šenkýř, Ing. Šimůnek, Fr. Kučera, Karel Jareš, Michal Orlita a Michaela Bandi Autor fotografie: Kamil Večeřa  

Policisté prověřují útoky na Sabinu Slonkovou, šéfredaktorku Neovlivní.cz. Reportérka i její rodina se staly terčem opakovaných útoků.   Syndikát novinářů ČR upozorňuje, že útoků na novináře neustále přibývá a je proto třeba urychlit přípravu mechanizmů, které zajistí větší bezpečnost novinářů na celostátní i lokální úrovni.   Sabina Slonková je jednou z osobností české nezávislé žurnalistiky. Kvůli kauzám, kterými se zabývá, na ni má spadeno řada aktérů těchto kauz i jejich přisluhovačů. Je to důkaz, že svou práci dělá dobře.   Viníky ale nejsou jen ti, kterým Sabina Slonková a další novináři šlápli na kuří oko. Jsou jimi i někteří lidé z nejvyšších politických sfér. Ti totiž novináře často hanlivě titulují, označují je za kriminální živly a štvou proti nim své potenciální voliče. De facto nabádají k tomu, aby na novináře útočili, komentuje situaci předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Ivana Šuláková.   Ochrana novinářů je pro demokracii zcela zásadní. Útoků na novináře v celé Evropě přibývá, přičemž nejde jen o slovní výpady, ale i o brutální fyzická napadení, u našich slovenských sousedů i o vraždu. Na fakt, že svobodu médií na celém světě ohrožují často právě ti, kteří by měli být jejími garanty, tedy vlády a politické orgány zemí, dlouhodobě upozorňuje i organizace Reportéři bez hranic. V jejím aktuálním žebříčku svobody médií Česko kleslo o tři stupně na současnou 17. pozici ze 180 hodnocených zemí.

Syndikát novinářů České republiky se důrazně ohrazuje proti vyjádřením předsedy vlády Slovenské republiky Roberta Fica, kterými kritizuje zasahování české mediální scény do vnitřních záležitostí Slovenska. Novináři z České republiky mají za jednu ze svých profesních i morálních povinností informovat o dění na Slovensku nejen kvůli mimořádně intenzivnímu vztahu obou států a ještě bližšímu vztahu jeho obyvatel.   Postup slovenské vládní koalice opakovaně cílí na omezení tamní mediální scény. Je proto logické, že mnoho demokratických rolí slovenských kolegů musejí zastat média zahraniční. A přirozeně, nejen kvůli jazykové blízkosti, právě ta v České republice.   Syndikát novinářů ČR podporuje a bude podporovat iniciativy směřující k tomu, aby nejen obyvatelé okolních států měli přístup k názorům kompletního názorového spektra na Slovensku. Nikdo si nepřeje, aby část názorů znali lidé výhradně díky informacím ze zahraničí. Tak, jako tomu bylo v Československu před rokem 1989 například vysíláním Hlasu Ameriky nebo Svobodné Evropy.