Náš dlouholetý člen Luboš Příhoda byl v úterý 12. 11. 2024 oceněn in memoriam zastupitelstvem města Liberec za přínos v oblasti kultury, demokracie a lidských práv. Ocenění z rukou primátora Liberce Jaroslava Zámečníka převzala Radka Malá, vnučka Luboše Příhody.   Návrh na ocenění podala Věra Vohlídalová, někdejší ředitelka Státní vědecké knihovny a občanská aktivistka.   Luboš Příhoda (1934 – 2018) byl novinář, překladatel, básník a rodák z Náchoda. Novinářskou dráhu začal v 60. letech. V srpnu 1968 se podílel na vydání protestních protiokupačních čísel libereckého obdeníku Vpřed, takže žurnalistiku pak musel nuceně až do roku 1989 opustit.   Poté pod cizím jménem psal rozhlasové hry a překládal. Vlastní tvorbu pak psal takzvaně do šuplíku, aby vyšla s odstupem až po sametové revoluci.   Po roce 1990 se mj. stal šéfredaktorem Regionu, členem řídicího výboru Syndikátu novinářů ČR, předsedou Syndikátu severočeských novinářů a spoluzakladatelem spisovatelského Kruhu autorů Liberecka.

Syndikát novinářů České republiky s velkým znepokojením sleduje aktuální vývoj při projednávání mediální novely zákona upravující fungování České televize a Českého rozhlasu, která měla platit od roku 2025. Kromě jiného tato novela řeší i financování obou médií veřejné služby, které je dlouhodobě podhodnocené. Koncesionářský poplatek nebyl valorizován u rozhlasu 20 let, u televize 17 let. Protože obě tyto mediální instituce musí i přes chybějící peníze plnit rozsáhlé penzum povinnosti daných zákonem, jsou nuceny zavádět úsporná opatření, která se začínají projevovat i na kvalitě jimi poskytovaných služeb.   Jak všichni víme, finanční nezávislost je jedním z pilířů nezávislosti médií veřejné služby. Koncesionářské poplatky, které jsou v České republice odděleny od státního rozpočtu, s touto nezávislostí korespondují. Přestože vláda svým programovým prohlášením přislíbila tuto nezávislost udržet, realita je jiná. Projednávání velké mediální novely, přislíbené už při vzniku vlády před třemi lety, má velké zpoždění a existence médií veřejné služby je ohrožena.   Opozice, která se netají snahou získat další šance na ovlivnění médií veřejné služby, projednávání zákona bojkotuje. Také vládní politici svými prohlášeními o nemožnosti schválit navržené změny ještě letos ohrožují fungování těchto mediálních institucí. Současně tím nahrávají Asociaci provozovatelů soukromého vysílání (APSV), která ve snaze ještě více oslabit veřejnoprávní konkurenci otevřeně vyzývá občany a poslance k odporu proti schvalování zákona.   V souvislosti s blížícími se parlamentními volbami, které se v Česku uskuteční za necelý rok, a spolu se sílícím vlivem opoziční politické scény, pro kterou jsou média veřejné služby přítěží, má Syndikát novinářů ČR obavu o zachování demokratických hodnot.   Právě Česká televize a Český rozhlas jsou, a ze zákona musejí být, jejich zastánci a reprezentanty. Varovný vývoj totiž sledujeme u našich sousedů na Slovensku, kde jsou média veřejné služby od letošního léta již zcela v područí vládnoucí politické nomenklatury nejen tím, že jejich fungování závisí na penězích ze státního rozpočtu.   Boj o podobu médií veřejné služby v Česku bude zcela jistě jedním ze zásadních témat kampaně před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny. Pro Českou televizi i Český rozhlas je zásadní, aby si udržely svou nezávislost a získaly finanční stabilitu, nutnou pro jejich další fungování.   Za podpory Evropské federace novinářů (EFJ) proto vyzýváme tímto aktuální politickou reprezentaci, aby plnila jednu ze svých klíčových povinností a podpořila všechny nástroje demokratického fungování společnosti, k nimž nezávislá média veřejné služby bezesporu patří. "Výzvy, kterým Česká televize a Český rozhlas čelí, ukazují zrcadlo médiím veřejné služby v celé Evropě. Finanční stabilita a nezávislost jsou nezbytné pro zachování demokracie, nestranného zpravodajství a práv občanů na svobodu projevu. Tyto povinnosti jsou zdůrazněny v Evropském aktu o svobodě sdělovacích prostředků, který budou muset členské státy provádět. Již se nejedná o politickou příslušnost, ale o dodržování zákonů," uvedla EFJ.

Ve čtvrtek 31. 10. 2024 odstartovala letošní novinářská soutěž CIVIS Media 2025. Porota bude udílet ceny za nejlepší příspěvky na témata migrace, integrace a kulturní rozmanitosti ve třech kategoriích:   Audio, video a speciální kategorie cílená na mladé autory (do 38 let včetně).   Přihlášené příspěvky musí být publikovány v období od 20. ledna 2024 do 12. prosince 2024 včetně.   Přihlášky můžete podávat  do 12. prosince 2024 včetně. (Podmínky.) Registrace probíhá v němčině, nebo angličtině. Finanční odměna pro vítěze je 15 000 eur.   Soutěž pořádá německá společnost pro integraci a kulturní rozmanitost v Evropě CIVIS Medienstiftung GmbH.

Terčem nejnovějšího útoku se stala reportérka a moderátorka TV Markíza Kristína Kövešová. Napadena byla při natáčení reportáže o násilí na ženách a starších lidech v části Trnavy. Novinářka skončila se zraněními hlavy a páteře v péči lékařů.   Syndikát novinářů České republiky tímto vyjadřuje naší kolegyni podporu a rozhodně odsuzuje jakoukoliv formu násilí na novinářích, kterého konkrétně na Slovensku přibývá. Není nám lhostejný osud žádných kolegů, kteří se stali terčem verbálního i neverbálního násilí, ať už pracují v jakékoliv zemi.

Syndikát západočeských novinářů pokřtil knížku Neobyčejné životy. Obsahuje portréty sedmadvaceti mimořádných osobností, které v západních Čechách dokázaly mnohem více, než bylo jejich povinností. Patří k nim například Emil Škoda, Josef Skupa, Karel Gott, ale také třeba konstruktér škodováckých elektrolokomotiv František Palík, legendy plzeňského pivovarnictví Hlaváčkovi, výtvarník a designer lisovaného skla František Pečený a mnozí další.     Nová publikace, na níž finančně přispěl Syndikát novinářů České republiky a za kterou autorsky stojí především členové naší novinářské organizace, je připomínkou lidí, kteří měli významný vliv nejen na rozvoj regionu, ale celého Česka a jeho historie. Máme radost ze společného díla a také z toho, že do něj svým dílem přispěli opravdu všichni členové syndikátu novinářů západních Čech. A tak by také měl náš spolkový život fungovat.   Zdeněl Levý, předseda SZN Plzeň

V Praze byl dnes slavnostně odhalen renovovaný hrob první české pilotky Boženy Laglerové-Peterkové . Ta i přes vážné zranění při výcviku si dokázala vybojovat pozici první ženy, diplomované pilotky na rakousko-uherském nebi.   Klubu leteckých novinářů se tak podařilo zakončit téměř desetileté úsilí o renovaci zchátralého hrobu naší první pilotky. Byla první v českých zemích, druhá v tehdejším Rakousko-Uhersku a třináctá (!) na celém světě.   Slavnostní odhalení renovovaného hrobu ve středu 23. října 2024 ve 13 hodin. se mj. zúčastnili Ing. Zdeněk Jelínek (vedoucí odboru Ministerstva dopravy, Ing. David Jágr, ředitel Úřadu pro civilní letectví, Ing, Vladimír Handlík, ředitel Muzea Metoděje Vlacha, zástupkyně Řízení letového provozu a členové Klubu leteckých novinářů ČR.   Hrob najdete v Praze na Bubenečském hřbitově, odd. 2-5, hrob 85.     Božena Gabriela Vítězslava Laglerová   Narodila se na pražských Vinohradech 11. prosince 1886. Byla velice hudebně nadaná a v roce 1906 absolvovala konzervatoř v oboru operní zpěv. Její první pěvecké kroky ji vedly do souboru Vinohradského divadla. Činorodá a tvořivá letora Boženy Laglerové se rozvíjela i ve výtvarném směru. Studovala u profesora Drahoňovského na umělecko průmyslové škole sochařství. V roce 1908 se stala sólistkou Vinohradského divadla, ale její kariéra sólistky netrvala dlouho. Krátce před premiérou ji postihla ztráta hlasu a nahradila ji jedna z kolegyň. Po tomto neúspěchu se za nějaký čas vydala do Paříže pokračovat v dalším studiu zpěvu. Setkávala se tam v uměleckých kruzích s celou řadou nejen známých umělců, ale i s významnými osobnostmi tehdejšího společenského života jako napřklad i s Milanem Rastislavem Štefánikem. Po návratu do Prahy ji zaujalo vše okolo nového technického fenoménu – aviatiky. Její švagr, prof. Václav Felix byl nadšeným obdivovatelem všeho co létalo a jeho nadšení pro aviatiku a létání s letadly těžšími vzduchu jí uhranulo natolik, že se rozhodla získat pilotní průkaz. Vypravila se do Borku u Postupimi do pilotní školy Hanse Gradeho, který byl v té době konstruktérem a výrobcem lehkých jednomístných letounů.   Pilotní výcvik pro Boženu Laglerovou probíhal velice úspěšně a mezi ostatními adepty létání patřila mezi premianty. Bohužel při závěrečné zkoušce v květnu 1911, díky nezaviněné technické závadě havarovala a vážně si poranila nohu, což ji na delší dobu vyřadilo z úsilí získat pilotní půkaz. Ke zkoušce se tak dostala až 27. září téhož roku. Díky této nezaviněné přestávce ve výcviku se stala „jen“ druhou pilotkou v tehdejším Německu, ale v Rakousko-Uhersku byla bezkonkurenčně první ženou-pilotkou a třináctá na celém světě! V té době bylo v celém Rakousko-Uhersku 37 držitelů pilotní licence a mezi muži jediná žena!   Božena Laglerová byla častou účastnicí mnoha leteckých exhibicí a veřejných vystoupení v Čechách. Létala také na leteckých soutěžích v zahraničí a v Hannoveru za své letecké umění získala stříbrný pohár. Podnikla i cestu za oceán a na Kubě vystupovala na mnoha předváděních a její cesta skončila na Haiti. Mazaný impresário zmizel i s pokladnou a pro Boženu Laglerovou nastaly velké potíže. Nakonec se po strastiplné a dobrodružné cestě vrátila domů. Bez letadla a bez prostředků. Na začátku první světové války se pokoušela hlásit do služby v armádním letectvu, ale jako ženu ji rezolutně odmítli.   Po válce se provdala za leteckého instruktora a odborníka na fotogrammetrii Josefa Peterku a přestala létat. Po zbytek života se věnovala propagaci letectví a létání a výuce zpěvu. Její hrob na Bubenečském hřbitově po smrti jejího manžela osiřel a pomalu pustnul. Od roku 1998 neměl nájemní smlouvu a byl v majetku města. Zub času vykonal své. Náhrobek z umělého kamene zvětral, nápisy na náhrobku se staly nečitelnými a náhrobek byl na několika místech neopravitelně popraskaný.   Za zmínku k příběhu Boženy Laglerové stojí i ta skutečnost, že u nás známý a adorovaný Ing. Jan Kašpar, na rozdíl od Boženy Laglerové, licenci pilota nikdy nezískal. O jeho věhlas se velkou mírou zasloužil vlivný novinář Jaroslav Kalva, který hodně dlouho Jana Kašpara přemlouval k tomu, aby ho v jeho stroji svezl. Nakonec svolil a Kalva se mu odvděčil spoustou oslavných článků v tehdejším tisku.   Dodnes sláva Ing. Kašpara trvá a okolo jeho osoby se šíří všelijaké nejasnosti, pramenící neznalostí některých dnešních novinářů. A jak už to tak bývá, málokdo napsané konfrontuje se skutečností a mýtus pak zůstává a léty narůstá. A tak se dnes můžeme na různých sociálních sítích dočíst například to, že Ing. Kašpar byl konstruktérem letadel, což je jen neopodstatněný dohad. Málokdo dnes ví, že letadlo Blériot si pořídil za půjčené peníze od jeho strýce Ing. Františka Čiháka a za velké morální podpory bratrance Evžena Čiháka, který naopak zkonstruoval a postavil několik letadel, se kterými pak létal. Hodně se můžete dočíst i v útlé knize Evžena Čiháka s názvem „Jak jsem létal a padal“.   Evžen Čihák zemřel ve věku 72 let v roce 1958. Jeho vnuk, také Evžen Čihák, po svém dědovi nadšení pro létání nezdědil a žije v zaslouženém důchodu nedaleko Prahy.   Téměř vůbec se neví nic o tom jak Ing. Jan Kašpar skončil. Prohospodařil zděděný majetek po svém otci a spáchal sebevraždu... Nicméně určitě mezi průkopníky našeho letectví nezpochybnitelně patří...   Příběh obdivuhodné ženy, Boženy Laglerové, se snažíme připomenout a alespoň trochu napravit to, že ji zná je pár leteckých nadšenců a leteckých historiků. Naše společnost má dlouhodobý dluh a zapomíná na to kolik významných žen naše letectví mělo i má. Připomenu vynikající plachtařku Janu Vepřekovou, která byla odměněna mezinárodní leteckou asociací FAI jedním z nejvyšších vyznamenání za celoživotní činnost nebo Radku Máchovou, která řadu let vedla světově uznávanou akrobatickou skupinu Flying Bulls a další a další ženy, o kterých se ví víc ve světě než u nás doma.   Před více jak deseti lety, se Klub leteckých novinářů ČR začal o osud hrobu naší první pilotky zajímat a hledat cestu jak nejen hrob, ale také jméno paní Boženy Laglerové naší veřejnosti připomenout. František Kučera s kolegou Janem Kissem a Ing.Vladimírem Handlíkem, z muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi, podnikli mnoho kroků k možné nápravě.   „Bohužel Jan Kiss během naší činnosti zemřel a museli jsme přidat na úsilí, abychom náš plán obnovit hrob paní Boženy Laglerové úspěšně zvládli. Hodně potíží a velké zpoždění nám způsobil Covid a astronomický nárůst všech cen, ale nepolevili jsme. Upravili jsme grafické provedení náhrobku a obohatili ho o portrét paní Laglerové a o skicu letounu Grade, se kterým Božena Laglerová létala. Nebylo to snadné a zdařilo se to jen díky nezištné pomoci malíře a grafika pana Miroslava Vomáčky, který je autorem obou obrazů na náhrobku. Dlouho jsme uvažovali o tom, že by na náhrobku měla být kovová maketa letadla Grade, ale nakonec pro možné napadení zloději kovů jsme zvolili grafiku přímo na kameni, která zloděje kovů nijak neláká.“ dodává František Kučera, předseda Klubu leteckých novinářů ČR.   Pomohli nám dárci z veřejné sbírky, kterou ochotně uveřejnily časopisy AeroHOBBY a Pilot. Redakce těchto časopisů jsou partnery naší akce. Sbírka, do které přispělo dvanáct dárců vynesla 12 000 Kč. Zbývající podstatnou část, ze svých prostředků uhradil Klub leteckých novinářů ČR při Syndikátu novinářů ČR.   Zásadní morální a organizační pomoc nám poskytli hlavní patroni obnovy hrobu Boženy Laglerové Úřad civilního letectví ČR a Řízení letového provozu ČR. Mediálními partnery našeho projektu jsou redakce časopisů AeroHOBBY a Pilot..   Dalšími partnery jsou Syndikát novinářů ČR, Museum Metoděje Vlacha Mladá Boleslav, Klub generála Janouška, z.s. a Česká Asociace Pilotek.