Úvodní slovo
Miroslav Jelínek
Je pro mne téměř neuvěřitelné, že za pár měsíců uplyne již čtyřicet let od jitřní chvíle 21. srpna 1968, kdy jsem si po dramatické výměně první strany Mladé fronty, na níž velkou fotografii nového podchodu uprostřed Václavského náměstí nahradil text otřesné zprávy o okupaci Československa silami Varšavského paktu, uvědomil, že ve druhém patře redakce, v oddělení dopisů, leží na dvacet tisíc psaní našich čtenářů podporujících výzvu Dva tisíce slov.
Napsali jsme o tom, protože to byla odpověď na názor tehdejší vlády, která si přála publikovat jen texty veřejnosti, které s výzvou nesouhlasily. Proti těmto dvaceti tisícům kladných ohlasů se tísnilo v redakční poště asi dvacet nesouhlasících rezolucí poslaných vesměs ze služeben tehdejší Veřejné bezpečnosti.
Uvědomil jsem si, že ve chvíli okupace může její aktéry zajímat seznam adres těch dvaceti tisíc občanů a že autory dopisů prostě nesmím zklamat. Ale co s těmi dopisy? V Panské 8 není nikde žádný kotel, v němž by se daly spálit.
Napadlo mne, že na zahradě domu, v němž bydlí můj kamarád Jiří Hanzelka, je momentálně velký výkop pro budoucí bazén a že tam by se dopisy mohly likvidovat. Naložil jsem je do auta a vydal se na cestu do Dejvic.
Nikdy nezapomenu na chvíli, když jsem vyjížděl z kulatého náměstí směrem k letišti, jak v ranním oparu se proti mně sunula černá volha a za ní kolona obrněnců s vojáky. Bylo to jako záběr z nějakého filmového hororu. Po chvíli jsem odbočil vpravo, dojel k Hanzelkům a ve výkopu jsme ty dopisy spálili.
Po měsíci „normalizace“ se ke mně dostavili dva muži v kožených kabátech a ten první se tázal, kde by mohli „zajistit“ těch dvacet tisíc dopisů, o nichž jsem psal. Vytáhl jsem tehdy ze zásuvky fotografii Emila Fafka dokumentující stav fotoarchivu poté, kdy sovětská armáda opustila redakci Mladé fronty. „Tam někde byly,“ pravil jsem, „ale už je to asi uklizené, tak nemohu sloužit.“ Ten druhý v kožeňáku pravil pak tomu prvnímu: „Co jsi čekal, že nám řekne?“
Je to už málem čtyřicet let a dnes tu máme jak aktéry a historiky, kteří to zažili, tak i mladého historika, který na tu dobu má svůj názor.
Vítám vás všechny a přeji úspěch naší konferenci.