Syndikát novinářů České republiky

Reflexe žurnalistické práce TV Prima

Jiří Závozda (šéfredaktor TV Prima)

Protože tu už vše bylo řečeno, připravil jsem si jen pár poznámek. Zaujala mě otázka, co je to veřejný zájem. Myslím si, že veřejný zájem – bohudík nebo bohužel, to ať si každý rozhodne podle svého svědomí – určují novináři. I kdybychom vymysleli sebelepší definici, tak když stojíme před otázkou, zda něco zveřejnit nebo ne, tak to je potom až naše obhajoba, když říkáme, že jsme to udělali ve veřejném zájmu.

Kubiceho zpráva je samozřejmě velmi zajímavá věc. Já mám trochu jiný pohled než Michal Petrov. S kolegy z televize jsme vlastně byli rádi, že jsme to nemuseli rozhodovat, že to Jan Pokorný rozhodl za nás. Mám k tomu ještě jednu poznámku. Já bych se nikdy nebál ani té případné trestně-právní odpovědnosti. Jakmile novinář drží v ruce dokument, na kterém je napsáno přísně tajné, tak v tu chvíli přísně tajný není, to je prostě absurdní. Přísně tajný materiál nemůže držet novinář, protože pak je jasné, že už ho zná mnoho dalších lidí, že je někde chyba a že je správné ho zveřejnit. Etický problém s tím nemám a souhlasím s Honzou Pokorným.

Před šesti lety, tehdy jsem byl ještě v MF Dnes, jsme rozhodovali v podobné situaci, v kauze Olovo. Stáli jsme před otázkou, zda některé věci z hanopisu na paní Buzkovou zveřejnit, abychom ukázali, jak velké je to svinstvo – nebo zda to zveřejnit nemáme a budeme to jen obecně popisovat. Vedli jsme o tom mnohahodinovou diskusi s řadou lidí. Nakonec jsme zveřejnili fragmenty a já dodneška nevím, zda to rozhodnutí bylo nebo nebylo správné. Ale asi bych tak postupoval znovu.

Na Primě dělám už šestý rok, tyhle volby byly několikáté a ze všeho nejvíc si přeju, aby nebyly předčasné volby. Protože vím, že ty příští už dělat nebudu. Letošní kampaň byla velmi negativní a velmi emotivní. Před naší poslední diskusí jsem zažil z úst politiků i slovní ataky na redaktory, na televize, na všechno. Vulgarismy, které se normálně nepoužívají. Bylo to pro mě dost velké zklamání. Jediné řešení je nestýkat se s žádnými politiky, žádnými jejich poradci, žádnými lidmi, kteří se kolem toho pohybují.

Jako šéfredaktora mě vlastně nezajímá ani ta pětiprocentní klauzule. Cítím odpovědnost jenom za pravdivost informace, kterou zveřejníme. Souhlasím, že když špatně interpretujeme nějaký výzkum veřejného mínění, tak že je to špatně. Když tam ale správně uvedeme, že to je buď volební prognóza nebo průzkum nebo preference, tak je mi potom úplně jedno, jaké jsou tam výsledky. Jakmile zveřejníme první výzkum, tak potom zveřejňujeme každý další. Strany nás pak nemohou obviňovat, že zveřejňujeme jen to, co by se nám hodilo. Oni si to všechno sledují. A neznám jiný způsob, jak se tomu vyhnout, než zveřejňovat všechno.

Poslední věc je zvaní hostů do diskusí a dalších programů. Lidi jako je Jan Kasl, Vladimír Železný nebo Martin Bursík, jsme zvali ještě dříve, než zelení přesáhli v prvním průzkumu pět procent. My je totiž zveme z hlediska komerčního úspěchu, to neskrývám. Kdysi dávno jsme zvali do „Nedělní partie“ lidi, o kterých jsme si mysleli, že jsou daleko zajímavější a chytřejší než politici. Ale diváci se bohužel dívali méně a my jsme to nevydrželi dlouho. Například na posledním souboji s Paroubkem a Topolánkem naše televize vydělala i ekonomicky. Bylo tam šest minut reklamy a lidi skoro nepřepnuli. Přiznávám to tady na akademické půdě a doufám, že mě někdo nebude citovat ve zkreslené podobě.

Diskuse

Martin Komárek: Já jsem si nechal dotaz, který je i na pana Petrova. Jaký byl největší tlak na ovlivnění zpravodajství a vůbec vysílání vašich televizí ze strany vlády a jak jste mu čelili?

Jiří Závozda: Největší tlak byl při přípravě posledního souboje, kde jedna strana chtěla, aby byl s hosty, a druhá chtěla souboj dvou lídrů. My jsme řekli, že jsme podmínky stanovili a ať si vyberou. Nakonec to skončilo tak, že Jiří Paroubek vystupoval sám a Mirek Topolánek si přibral spolupracovníky. Ale bylo to tak absurdní, že i nejvyšší zástupci těch stran si přepočítávali židle, zda má každá strana opravdu stejný počet diváků. Považovali poslední diskuse na Primě a na Nově za klíčové a myslím, že je i přecenili. Paradoxní bylo, že se pak oba dva považovali za vítěze diskuse.

Michal Petrov: Ano, nějaký tlak byl, ale já bych to nerad rozváděl. Prostředí tady prostě není tak ideální, aby se dalo říci, že v téhle zemi neexistují politické tlaky. Mohu potvrdit, že existují a směrem k volbám jsou samozřejmě silnější.

Barbora Osvaldová: To není vůbec nic nečekaného, na to jsou teoretické studie z Ameriky, Německa, Itálie. Nevím, proč jsme tak překvapeni, že to u nás funguje stejně jako v jiných zemích.

Jiří Závozda: Podle mě je překvapivé hlavně to, že politici pořád strašně přeceňují účast v televizi. Že jsou tím úplně posedlí. Měli by přeci vědět, že to není až tak rozhodující.

Markéta Škodová: Prosím kolegu Závozdu o jednoznačnou odpověď, jak by se rozhodl v situaci Jana Pokorného. Zda byste jednoznačně zveřejnili Kubiceho zprávu či nikoli?

Jiří Závozda: Myslím, že to je jedno. Ne že bych nechtěl být konkrétní. Škvorecký jednou napsal, že by musel být v úplně stejné situaci a pak by mohl posoudit, zda to rozhodnutí bylo správné nebo špatné. Já jsem v té situaci naštěstí nebyl, a tak to řešil kolega Pokorný. Ale rozhodně jsem na jeho straně. Asi bych se snažil zprávu spíš zveřejnit. Musel bych to mít v ruce, vědět, kdo je zdroj, jak všechno vzniklo. Teď nesoudím Kubiceho zprávu. Prostě říkám, že to rozhodnutí je vždycky – jako v životě. Nevíte všechny konsekvence a je to těžké. Většina novinářů se vždycky přikloní ke zveřejnění. Něco jiného je rozhodování v televizi, kde máme k dispozici jen malý prostor. V novinách můžete popsat dvě strany, dát hlas všem lidem, uvést věc do konkrétních souvislostí. U televize je to mnohem složitější. Proto rozumím tomu, co říkal pan Petrov, my jsme prostě v horší situaci. Před volbami jsme měli zprávy dlouhé jedenáct minut – a co můžete za dvě minuty z takhle zásadní kauzy odvysílat, aby to bylo alespoň trochu vyvážené? Lépe na to odpovědět nedokážu.

Jan Punčochář: Jan Pokorný zdůvodňoval zveřejnění Kubiceho zprávy tím, že pokud se politici o něčem hádají, je v zájmu veřejnosti, aby věděla, co je podstatou sporu. Je ale vůbec nutné pokrývat tento typ sporu? Pokud se budou politici o této zprávě hádat u piva, může nám to být jedno. My jsme ti, kteří celý spor prezentují. A je otázka, zda takto otevřenou, citlivou a nejasnou věc vůbec pokrývat.

Jan Pokorný: My jsme přeci nic nemedializovali. Ti politici – a to je vážné téma – tuhle agendu v televizních diskusích nastavili sami. Nám se shodou okolností dostal do ruky předmět sporu, tak jsme ho zveřejnili.

Jan Punčochář: Jsme tedy v situaci, kdy politici určují agendu pro sdělovací prostředky? Ne naopak?

Jan Pokorný: V podstatě jsme.

Barbora Petrová: Pan Pokorný tu připustil, že mediální agendu nastolují politici. To mi připadá jako šílené. Četla jsem zahraniční kritiku chování českých médií během voleb do poslanecké sněmovny. Jako hlavní výtka se objevovalo, že chyběla zahraničně politická témata. Málo se psalo o tom, co by která strana chtěla dělat v zahraniční politice, ve vztahu k Evropské unii a tak dále. Předvolební agenda byla prostě kauza Kubice a průzkumy veřejného mínění. Jsem trochu překvapená, že jste to připustil.

Jan Pokorný: To jsem samozřejmě připustil v konkrétním případě, na který jsem upozorňoval. Když budu úplně adresný a konkrétní: Topolánek diskutuje s Paroubkem v televizi a tam se mezi jinými objeví tato agenda. Že existují jistá podezření o prorůstání politiky do organizovaného zločinu. Agendu nenastolil moderátor, ten se na to neptal, bylo to v nějakém segmentu, kdy se bavili o korupci. Politici řekli, že něco takového je možné, nebo že něco takového není možné. V tu chvíli mi nezbývá nic jiného než připustit, že tenhle díl agendy nastolili politici. Protože to řekli v televizní debatě a my jsme potom reagovali v kontextu s Kubiceho zprávou. Pokud jde o ta hezká témata, jako naše zahraniční politika, odkážu vás na jakýkoli mediální vyhledavač, kde si můžete zpětně najít, na jaká témata – teď budu mluvit za elektronická média – média s politiky hovořila. A téma Evropské unie, zavedení Eura, bylo jedno z těch, která se objevila. Zpětně to asi vypadá, že všude vystupoval jen Paroubek s Topolánkem, ale když to vezmeme řezem všech médií, tento pocit se trošku zmírní.

Martin Komárek: Není myslím žádné tajemství, že Radiožurnál nebyl jediné médium, které tu zprávu nebo její fragmenty mělo. Mělo to více médií, pravděpodobně i zásluhou méně seriozních zdrojů, než byl ten váš. Čili Radiožurnál udělal rozhodnutí odvážně a správně za všechny. Když už to jednou bylo na internetu, nekolovaly jednotlivé části, ze kterých by každé médium muselo něco vytáhnout. Nebylo to tak, že by se nic nevědělo a Radiožurnál najednou něco zveřejnil. Ony se toho prostě tři čtvrtiny věděly, dokonce existovaly i jiné opisy. Ale tím, že se dal na internet jakýsi pravdivý etalon, se zabránilo dalšímu zneužívání a spekulacím. To byl kontext toho rozhodnutí. A v tomto kontextu je podle mě to rozhodnutí zcela jednoznačně správné. Kdyby zpráva existovala jen jedna, poslanci nežvanili a nevyžvanili o ní skoro všechno, byl bych proti tomu ji zveřejňovat. Protože to by bylo ovlivnění volebního boje. Ale takhle, když se o zprávě vědělo, to bylo určitě správné.

Michal Petrov: Opravdu si nejsem jistý, zda byl obsah Kubiceho zprávy tak jednoznačný.

Jan Pokorný: Do té doby se o plukovníku Kubicem prakticky nic nevědělo. Říkalo se, že je to člověk solidní a slušný, že je profesionál. Pokud je to nějaký ďábel, který nás zmanipuloval, ptám se předchozích ministrů vnitra, proč tam takového člověka měli. Tohle byla oficiální zpráva. Je pravda, že jsme dostali do ruky část materiálu, který poslanci projednávali v režimu důvěrné. Ještě jsem si tu ale našel, co Kubice říkal na veřejné části sněmovního výboru: „Já se domnívám, že organizovaný zločin již do státní správy České republiky prorostl, některé informace jsou natolik závažné, že už výrazným způsobem ovlivňují a poškozují státní správu. Toto bezpečností riziko se týká zejména bezpečnostní, ekonomické a politické stability státu.“ To řekl respektovaný šéf policejního útvaru, jehož činnost do té doby nikdo nezpochybnil, na veřejné části zasedání branně-bezpečnostního výboru. Ono to celé má ještě jeden rozměr. Bývalý premiér například obviňuje média, že ho obvinila z pedofilie. Každý se ale může na internetu podívat na tu zprávu a zjistí, že tam prostě nic takového explicitně není. Jsou tam poznatky nějakých detektivů, jimž nějací novináři řekli o nějakém Ďuričkovi a jeho jachtě a nějaké jeho dceři, která eventuálně měla být k dispozici Jiřímu Paroubkovi. Pokud jenom tohle je pozitivem zveřejnění, tak mně to stačí.


předchozí příspěvek l následující příspěvek
 

© 2008 Syndikát novinářů České republiky | Běží na: redakcnisystemy.cz