Syndikát novinářů České republiky

Reflexe žurnalistické práce České televize

Michal Petrov (šéfredaktor České televize)

Naše debata se dostala do docela konkrétních rovin. Stejně se ale odrazím od trochu obecnějších záležitostí. Začít můžeme u dvojjedinosti svobody a odpovědnosti. Může médium, zvláště médium veřejné služby, aktivně vstupovat do dějů, o kterých informuje? Říkali jsme si, že v období těsně před volbami musíme být zvlášť ostražití. Byl totiž znát zatím nejsilnější vliv různých zájmových skupin, politických i ekonomických. Dávali jsme si tedy velký pozor, co do vysílání zařazovat a co ne. Protože – a tím se vracím ke svobodě a odpovědnosti – jsme si docela hodně uvědomovali, jakou roli může v těchto volbách sehrát televize.

Byl bych ale nerad, aby se role jakéhokoli média démonizovala. Ono to potom končí v takové krajnosti, že divák (čtenář, posluchač) je tupoň, který se nechá ovlivnit. Do této krajnosti celý problém rádi dostávají politici, zejména po volbách a zejména po prohraných volbách. Já si ale myslím, že náš volič je poměrně svéprávný člověk, který prostřednictvím médií získává jenom doplňkové informace. Pak si také myslím – a tím se dostávám konkrétněji k tomu, co jsme před volbami dělali –, že pokud média nějakým způsobem formují voličovo rozhodnutí, tak ho ani tak nedokážou přetáhnout zprava doleva nebo naopak, ale spíš ovlivní, zda k těm volbám vůbec půjde. To je jen můj pocit, nemám to podložené žádným průzkumem.

Česká televize ve světle toho všeho přichystala celkem komplexní volební vysílání. Opíralo se o prvky známé z předchozích let (rozšířené vysílání „Událostí, komentářů“, „Dobrého rána“ a „Otázek Václava Moravce“) a k nim jsme přidali docela velkolepý projekt, a to byly „Otázky Václava Moravce speciál“. Zhostit se první části programu bylo celkem jednoduché, protože debaty v „Dobrém ránu“ i ve speciálních „Událostech, komentářích“ se opíraly o jasný klíč. Byli zváni hosté podle čísel, která si vylosovaly politické strany, a byli zváni na základě jednotného formuláře. Samozřejmě s přihlédnutím ke specifičnosti hosta. Mít tam například Simkaniče a nezeptat se ho na Grossovu směnku by bylo divné. To byla ta snazší část.

U „Otázek Václava Moravce speciál“ jsme museli postupovat jinak. O pořadí krajů rozhodl los. Kraje jsme pak objížděli s „pojízdným cirkusem“ a diskusí se účastnili lídři politických stran, které měly v tom kraji nejvyšší preference. Na to byly dělané speciální průzkumy. Jako partnera pro tyto průzkumy jsme vybrali STEM a nesetkalo se to s žádnou zásadní kritikou, protože legitimitu těchto průzkumů nezpochybňuje v zásadě nikdo. Všichni chápou, že nějaký klíč se zvolit musí. Mnohem větší problém jsme měli s jiným prvkem v těchto besedách, a to bylo hlasování prostřednictvím SMS zpráv. Byli jsme nařčeni z toho, že jejich prostřednictvím můžeme manipulovat veřejným míněním. Osobně si ale myslím, že to byla spíš záminka, jak Českou televizi v rámci těchto besed za něco napadnout. Ale to je jenom můj názor. Vůbec si myslím, že na to, jak obrovský projekt to byl, schytal poměrně málo kritiky.

Nejvíce jí bylo až po volbách kvůli druhému partnerství, které jsme uzavřeli s SC&C ohledně volebních pollů. Tam byl rozdíl vůči skutečným volebním výsledkům opravdu velký. Jaké průzkumy obecně zařazovat do vysílání a jaké ne? My se věnujeme jenom periodicky zveřejňovaným průzkumům. Jednotlivé agentury, lhostejno, zda Factum nebo STEM nebo CVVM, je nedělají ad hoc, ale každým průzkumem pokračují v nějaké tematické řadě. Výjimečné průzkumy neděláme. Tak vypadalo naše předvolební vysílání.

Když už byla řeč o zveřejnění částí Kubiceho zprávy, tak musím říct, že my bychom se k jejich zveřejnění asi neodhodlali. Každý reportér si musí klást v každém okamžiku následující otázky: proč tento zdroj dává tento materiál právě mně právě teď? Nastolení této agendy těsně před volbami, náhlý výskyt fragmentů Kubiceho zprávy, to vše mi přišlo velmi podezřelé. A já zkrátka na tyto zadní pocity dávám. Stejně jako Český rozhlas bychom také nerozhodovali jenom ve složení šéfredaktor plus nula, také bychom přizvali panel rozhodovačů. Ale já bych v něm zastával tento názor. Nezveřejnit Kubiceho zprávu by bylo menší zlo než ji zveřejnit.

My jsme se potom zabývali podobnou otázkou, když redaktor Bártek z ostravského studia přišel s tím, že doma už od ledna schovává nahrávku rozhovoru, který vedl s později zastřeleným Mrázkem. Nabídl to do vysílání. My máme vnitřní předpis, že třeba záznam odposlechu nebo jeho přepis chceme v kompletní délce, tzn. nefragmentárně. Z Ostravy jsme to nebyli schopni dostat v plné délce, byly to tři hodiny rozhovoru. A i když tohle pominu, tak nakonec právě na základě zásady, že by média měla vstupovat co nejméně aktivně do záležitostí, o kterých informují, tak jsem se nakonec rozhodl tento materiál odmítnout.

předchozí příspěvek l následující příspěvek

 

© 2008 Syndikát novinářů České republiky | Běží na: redakcnisystemy.cz