Syndikát novinářů České republiky

Role nerozhodnutých voličů ve volební kampani

Eva Bradová (FF UP Olomouc), Tomáš Lebeda (SOÚ AV ČR, FSV UK)

Budeme tu prezentovat příspěvek na téma „role nerozhodnutých voličů ve volební kampani a její účinky“. Je to téma, které úzce souvisí s problematikou politického marketingu. V této souvislosti se nabízí otázka, proč se zabývat skupinou nerozhodnutých voličů v souvislosti s politickým marketingem a proč je skupina nerozhodnutých voličů důležitá. Řada nedávných voleb v Evropě (ať už jde o naše volby do poslanecké sněmovny, nebo volby v Itálii, Maďarsku, Německu) skončila velice těsnými výsledky. Počet nerozhodnutých voličů se v různých zemích (a volbách) pohybuje mezi deseti a třiceti procenty a politické strany o tuto skupinu velice intenzivně usilují. Klesá navíc počet voličů, kteří jsou rozhodnuti dlouho před začátkem kampaně, a naopak roste počet voličů, kteří se rozhodují až v jejím průběhu. Obecně klesá zájem o politiku a voliči jsou ve své volbě méně předvídatelní.

V této souvislosti je důležitá otázka, jakým způsobem mohou rozhodování voličů ovlivnit média. Teoretici a akademici se přiklánějí k názoru, že média mohou na rozhodování voličů nepřímo působit tím, jaká témata v průběhu kampaní nastolují a zdůrazňují. Politologové se zatím působením kampaní na voliče v České republice nezabývali. To je také důvod, proč jsme si tuto problematiku vybrali a proč ji v našem příspěvku hodnotíme a zkoumáme.

Soustředíme se na otázku, zda existuje rozdíl mezi tím, jak se v kampani chovají rozhodnutí a nerozhodnutí voliči. Posoudíme, zda jsou voliči, kteří se rozhodují až v průběhu kampaně, náchylnější k jejímu působení. Vycházeli jsme z povolebního výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd. Uskutečnil se v červnu 2006, dotázáno bylo 2002 respondentů vybraných metodou kvótního výběru. Zabýváme se následujícími otázkami:

  • Jaký vliv mohou mít kampaně na skupinu nerozhodnutých voličů?
  • Jaké má tato skupina předpoklady, aby ji ovlivnily techniky kampaně?
  • Jaký je rozdíl mezi chováním nerozhodnutých a rozhodnutých voličů v kampaních?

Na základě socio-demografických dat zjišťujeme, kdo jsou nerozhodnutí voliči, které skupiny obyvatel mezi nimi převažují, jaké mají postoje a podobně. Klademe si otázku, zda tito voliči čekají, co jim kampaně nabídnou, zda jsou dobře informovaní a zajímají se o politiku – a nebo jestli volební rozhodnutí odkládají právě proto, že je politika nezajímá, kampaně nesledují a rozhodnou se v podstatě náhodně až v důsledku tlaku voleb. Zkoumáme, co ovlivňuje moment volebního rozhodnutí, tedy čím jsou charakterističtí rozhodnutí a čím nerozhodnutí voliči.

Voliče jsme rozdělili do dvou skupin. Do kategorie rozhodnutých voličů patří všichni ti, kteří na otázku, „kdy jste se pro zvolenou stranu definitivně rozhodl“ odpověděli „vždy jsem takto hlasoval“, „je to už dlouho“, „během minulého roku“, „před několika měsíci“. Naopak do skupiny nerozhodnutých voličů jsme zařadili ty, kteří se rozhodli „před několika týdny“, „několik dní před volbami“ nebo „v den voleb“. Jsou to voliči, kteří se rozhodují během kampaně. V našem výzkumu jsme si stanovili tři hypotézy:

Doba, kdy se volič rozhodne, nějakým způsobem předurčuje jeho náchylnost nechat se ovlivnit kampaněmi.

Rozhodnutí voliči představují angažované voliče, kteří se zajímají o politiku a sledují průběh volební kampaně. Na tyto voliče ale kampaně nebudou mít takřka žádný vliv, protože jsou pevně stranicky vyhraněni a v informacích přinášených kampaní spíše hledají potvrzení už daných politických postojů.

Nerozhodnutí voliči se o politiku převážně nezajímají a průběh volebních kampaní nesledují. Současně jsou ale náchylnější působení kampaní.

Když jsme zkoumali, co ovlivňuje konečné rozhodnutí pro konkrétní stranu, našli jsme následující proměnné: voliči zvažovali více stran (nebyli dopředu rozhodnuti pro konkrétní stranu), stranické sympatie (voliči deklarující blízkost nějaké konkrétní straně patří mezi déle rozhodnuté a naopak), pravidelnost volební účasti (pravidelní účastníci voleb, zejména voleb do sněmovny, patří mezi déle rozhodnuté), věk (mladší skupina voličů častěji patří mezi nerozhodnuté, starší voliči a důchodci mezi dlouhodoběji rozhodnuté), zda bylo pro voliče důležité, kdo je u moci (apatičtější a skeptičtější patří častěji mezi nerozhodnuté) a způsob sledování volební kampaně (rozhodnutí voliči je sledují pozorněji než nerozhodnutí voliči).

Skupina nerozhodnutých voličů byla při volbách do poslanecké sněmovny poměrně významná, šlo o 22,6 procent voličů. Pokud ve volbách rozhodovala jednotlivá procenta, má skupina nerozhodnutých voličů poměrně velkou váhu a je důležité, jak se stranám podaří je oslovit. Stabilních stoupenců stran (v každých volbách hlasují stejně a kampaně je mohou ovlivnit jen minimálně) bylo pouhých 33,2 procent. Těch, kteří se ale rozhodli už před začátkem kampaně, bylo více než tři čtvrtiny.

Účastníků voleb jsme se ptali, jak pozorně sledují volební kampaň. Jednoznačně se ukazuje, že rozhodnutí voliči sledovali kampaň mnohem pozorněji, než voliči nerozhodnutí. Na první pohled to může být trochu zvláštní. Je ale třeba vnímat, co si respondent pod takovou otázkou představí. Patrně to bude něco v tom smyslu, jak pozorně sledoval politické dění před volbami. A je jasné, že méně zaangažovaný volič se o předvolební dění a politiku celkově zajímá méně. Naopak ti rozhodnutí jsou aktivnější a kampaň sledují mnohem pozorněji.

Podobná otázka zjišťovala, jaký mají tito lidé zájem o politiku. Když respondenty opět rozdělíme na rozhodnuté a nerozhodnuté, zjistíme, že mezi rozhodnutými se častěji objevují lidé s větším zájmem o politiku a že u nerozhodnutých stoupá počet těch, kteří zájem příliš nemají. Protože se o politiku příliš nezajímají, umožňuje to do jisté míry použít marketingové metody, které často nemusí mít s politickou znalostí a racionálním rozhodováním mnoho společného.

Kdo jsou tedy nerozhodnutí voliči? Vyzkoušeli jsme různá třídění podle veškerých socio-demografických znaků a vytipovali jsme jenom ty nejdůležitější. Mezi nerozhodnuté voliče mnohem častěji patří lidé se základním vzděláním a naopak méně často tam patří lidé s vysokoškolským vzděláním. Jsou to ovšem pouze trendy, nemůžeme si představit nějaké jednoznačné kategorie. Mezi nerozhodnutými také převažují ženy nad muži (v kategorii nerozhodnutých nalezneme něco málo přes 47 procent mužů a skoro 53 procent žen, mezi všemi voliči bylo – alespoň podle našeho výzkumu – zhruba 51 procent mužů). Častěji se jedná o studenty a nejméně často o důchodce. Ti naopak bývají mezi dlouhodobě a stabilně rozhodnutými voliči.

Teď se podíváme na to, jak volili dlouhodobě rozhodnutí a jak volili nerozhodnutí voliči. Například 82,5 procent voličů ODS bylo dlouhodobě rozhodnuto, pouze 17,5 procent voličů ODS se rozhodlo až při kampani. To je jeden z nejvyšších poměrů, vyšší mají pouze komunisté (89,5 procent rozhodnutí). Trochu to klesá u ČSSD, ale i zde je vidět, že tato strana měla prakticky čtyři pětiny voličů dlouhodobě rozhodnutých. Také KDU-ČSL na tom byla zhruba podobně jako ODS. Zcela jinak je tomu u menších stran, jako je právě Strana zelených nebo SNK-ED. U Strany zelených dokonce v jejím elektorátu mírně převažovali lidé, kteří se rozhodovali až v průběhu kampaně. Ještě větší převahu měli nerozhodnutí voliči u SNK-ED, kde tvořili téměř dvě třetiny.

Vraťme se k našim hypotézám. Data nám potvrdila, že nerozhodnutí voliči skutečně méně sledují kampaň, méně se zajímají o politiku a jsou spíše neangažovaní. Naopak rozhodnutí více sledují politiku, jsou angažovanější, zajímají se o průběh volební kampaně – ale působení kampaní na ně nebude mít příliš vliv. Je otázkou, do jaké míry se plně potvrdilo, že kampaně opravdu mohou na nerozhodnuté voliče účinněji působit. Museli bychom totiž v čase sledovat proměnlivost preferencí u nerozhodnutých, a to jsme na základě povolebního výzkumu nemohli. Data ale nevyvracejí hypotézu, že jsou náchylnější k působení kampaní. Asi na ně ale budou působit spíše emotivní techniky, které vyvolávají náhodná rozhodnutí a mají krátkodobější účinky. Naopak na ty rozhodnuté bude mít vliv dlouhodobé působení strany, stranická identifikace, ideologie – tedy věci, které v kampani nelze v podstatě nijak změnit.

Na základě dat jsme také zjistili, že nerozhodnutí mají tendenci se přiklánět spíše ke stranám s méně stabilním elektorátem, zatímco rozhodnutí se přiklánějí ke stranám s pevně ukotveným elektorátem (ty ale mají minimální možnost oslovit nerozhodnuté voliče).

Diskuse

Barbora Osvaldová: V Hospodářských novinách jste publikovali stručný výsledek, který souvisel s tímto výzkumem – sledovali jste, zda poslední tzv. aféry před volbami mohly ovlivnit rozhodnutí voličů. A dospěli jste k nějakému závěru, že ano...

Tomáš Lebeda: Zpracovával to kolega Linek, ale já závěry znám, protože jsem je počítal. Proto to zde mohu říci. Když jsme si voliče rozdělili podle toho, kdy se rozhodovali, zjistili jsme, že podíl voličů, kteří se rozhodovali v posledních dnech, nebyl příliš velký. To byl vlastně ten segment, který teoreticky mohly ovlivnit některá kauzy, jako byla například kauza Kubice. Tito voliči se ve své volbě nijak zásadně neliší od voličů, kteří se rozhodovali dříve. Jejich rozložení vůči jednotlivým politickým stranám bylo přibližně podobné jako u ostatních. Nenašli jsme žádný propad například u sociální demokracie. Naopak u voličů, kteří se rozhodli přímo v den voleb, dokonce sociální demokracie vedla. Byla to ale velmi malá skupina voličů, takže to není žádný reprezentativní výsledek. Ukázalo se ale, že dopad tzv. kauzy Kubice asi byl poměrně malý. Pro mě osobně to bylo překvapivé, kolega Linek naopak tvrdil, že pro něj to překvapivé nebylo.

Barbora Osvaldová: Pro nás je to důležité právě proto, že pokud jsme odpovědní za média, tak bychom byli bývali odpovědní i za eventuální propad sociální demokracie. Když tedy tvrdíte, že se ovlivnění neprokázalo, je to docela zajímavá informace, kterou by asi chtělo ověřit i u komunálních voleb, abychom přesně věděli, zda za to média mohou nebo nemohou.


předchozí příspěvek l následující příspěvek
 

© 2008 Syndikát novinářů České republiky | Běží na: redakcnisystemy.cz