Členové
Jak to bylo s Roztěží?
Zejména starší členové syndikátu mají k zámku Roztěž silný vztah, po léta posilovaný tím, že tam trávili dovolené a prožili spoustu krásných chvil s dalšími novináři. Péče o zámek ale nadměrně zatěžovala naše hospodaření. Budova chátrala a uvést ji do takového stavu, aby mohla sloužit jako hotel, dalece přesahovalo finanční možnosti syndikátu. Ten se proto dlouhá léta snažil zámek prodat a přistupoval k tomu s proměnlivou mírou pragmatismu: zpočátku si stanovil tak vysokou cenu, že na ni žádný kupec nechtěl přistoupit. Dohoda s nynějším vlastníkem Roztěže nám vynesla 40 miliónů korun, dalších 10 miliónů získáme prodejem mobiliáře. Tyto peníze syndikát neprojídá: navýšil za ně podíl v areálu na Senovážném náměstí a z pronájmu teď získává více než milión korun ročně.
Proč už nejsme v Pařížské?
Historie dvou budov v Pařížské ulici je velmi složitá a táhne se už od konce šedesátých let. Stát tehdy hledal místo, kde by mohl postavit budovu pro Federální shromáždění. S Československým svazem novinářů se dohodl, že od něj získá budovy a pozemky nad Václavským náměstím – a výměnou za to mu postaví nové sídlo v centru Prahy. Do té doby svaz dostal do bezplatného užívání dvojici budov v Pařížské ulici (9 a 11). Nová budova svazu byla projektována na Rabínově nábřeží – v místě, kde nyní stojí "tančící dům" – ale stát tehdy rozhodl, že uhradí náklady na výstavbu nad terénem, ale svaz musí financovat čtyři podzemní podlaží pro garáže. Svaz tuto podmínku nemohl přijmout, protože tato stavba na samé hranici s Vltavou by si vyžádala téměř dvojnásobné náklady proti vrchní stavbě. Následně byl vytvořen projekt budovy v Nekázance, který byl nakonec realizován pro PZO Omnipol.
Vedení nástupnického Syndikátu novinářů ČR na začátku devadesátých let realisticky posoudilo své možnosti a rozhodlo se, že se pokusí získat do vlastnictví Pařížskou 9 (druhý dům se mezitím vrátil v restituci). Členové polistopadových vlád různých složení při řadě jednání slibovali přijmout toto řešení jako splnění smlouvy se státem, jednání se tak táhla až do doby, kdy zákon úplně zrušil institut bezplatného užívání. Stát pak Pařížskou prodal a syndikát se musel vystěhovat.
Celé to má ale jeden podstatný háček: naším vypuzením z Pařížské stát definitivně přestal plnit smlouvu z konce šedesátých let. Postavení nové budovy odmítl – a teď se může těšit na žalobu za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem. Pokud soud nároky syndikátu uzná, půjde o několik stovek miliónů korun.
Zase jste nám zvýšili příspěvky...
Členské příspěvky se od roku 2008 skutečně zvyšují o 100 korun v každé kategorii. Je ale třeba si uvědomit, že se na jejich výši řadu let (nejméně devět) vůbec nesahalo. Za tu dobu nejen zdražilo všechno, co nakupujeme, ale také jsme začali nabízet služby, které jste dříve neměli: k dispozici jsou prostory Presscentra s počítači připojenými na internet, Mediažurnál je kvalitnější a čtivější, můžete využívat ubytování v centru Prahy, nadále máte k dispozici právní a daňové poradenství; územní sdružení a kluby dostávají více peněz. A to vše samozřejmě něco stojí.